Soudní dvůr Evropské unie se zaobíral otázkou, zda je daň z přidané hodnoty, která je uvedena na daňovém dokladu, také povinna odvést každá osoba, která ji takto na dokladu vyčíslí.
Důvodem tohoto zkoumání bylo, že rakouská daňová správa odmítla přiznat rakouské společnosti, která vyčíslovala po celý rok nesprávnou výši DPH na fakturách, které vystavovala konečným zákazníkům (neplátcům DPH), požadavek na vrácení DPH. Toto vrácení bylo podloženo podáním dodatečného daňového přiznání, kde byla výše DPH snížena již na správnou sazbu. Rakouská daňová správa své rozhodnutí opírala o skutečnost, že v případě vrácení nesprávně odvedené daně ze strany finančního úřadu by došlo k bezdůvodnému obohacení společnosti, jelikož její klienti zaplatili sazbu vyšší.
Soudní dvůr poté rozhodl ve prospěch společnosti. Neboť, dle článku 203 Směrnice o DPH je nutno vykládat v tom smyslu, že společnost není vzhledem k absenci nebezpečí ztráty daňových příjmů povinna odvést chybně fakturovanou část DPH. Tato skutečnost se ale týká pouze těch případů, kdy konečným zákazníkem jsou spotřebitelé, kteří si nemohou uplatnit nárok na odpočet DPH na vstupu.
