Koronavirus a smlouvy

Obecně je třeba zdůraznit, že situace v souvislosti s koronavirem SARS-CoV-2 není důvodem k automatickému pozastavení smluv, tj. smluvní strany jsou, pokud nebude dohodnuto jinak, povinny plnit si své povinnosti ze smluv i nadále. Je otázka, do jaké míry koronavirus můžeme právně hodnotit jako tzv. vyšší moc, vis maior, tedy okolnost, která brání řádné realizaci smlouvy a která v době jejího uzavření nebyla známa.

Ve smluvních vztazích mohou mít koronavirus a navazující opatření zejména tyto důsledky:

Otevření jednání o smlouvě

Pokud by v důsledku epidemie došlo k takové změně poměrů, která vytváří hrubý nepoměr mezi hodnotou plnění obou stran, je možné se domáhat otevření jednání o smlouvě. Zejména jde o případy, kdy se plnění pro jednu stranu stane nepoměrně obtížnějším či nákladnějším.

Toto řešení se nám jeví jako nejpraktičtější, zejména např. u nájemních smluv (k tomu také dále ohledně odkladu nájemného).

Pokud pak druhá strana nebude ochotna přistoupit na přijatelný kompromis, je možné podat návrh soudu, aby smluvní podmínky změnil svým rozhodnutím. Toto však pouze v případě, pokud smlouva použití tohoto institutu výslovně nevylučuje.

Vyloučení odpovědnosti za škodu

Pokud smluvní straně v plnění její povinnosti zabrání „mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na její vůli“, pak nebude odpovídat za škodu, která druhé smluvní straně vznikla v důsledku jejího neplnění.

Smluvní strana ale bude muset prokázat, že šlo skutečně o nepřekonatelnou překážku. O tu se nejedná, pokud by plnění smlouvy bylo spojeno s vyššími náklady či jinak obtížnější. Například nemůže-li smluvní strana využít svých zaměstnanců, neboť bylo rozhodnuto o jejich karanténě, stále může mít možnost některé dílčí práce outsourcovat či využít agenturní zaměstnance.

Následná nemožnost plnění

Jde o situace, kdy se v důsledku mimořádných okolností stane plnění nemožným. Jde přitom o nemožnost objektivní, tj. podmínky nejsou splněny, pokud je možné závazek splnit později, či s většími náklady. Půjde spíše o vzácné případy, neboť by nemožnost musela trvat po skutečně velmi dlouhou dobu – o takové situace by mohlo jít například tehdy, pokud by v důsledku epidemie COVID-19 byla v budoucnu přijata opatření zakazující chov určitých zvířat či došlo k trvalému uzavření některých provozů.

Vždy však bude záležet na tom, jak je daná smlouva formulována. Řada v praxi uzavíraných smluv totiž vylučuje možnost se těchto mimořádných okolností dovolat.

Do velké míry bude také záležet na celkovém kontextu plnění smlouvy. Pokud by například došlo k prodlení již před epidemií COVID-19, smluvní strana se této okolnosti zpravidla nebude moci dovolávat. Důležitá je také komunikace se smluvním partnerem, přičemž vždy lze doporučit jej vyrozumět o nastalých okolnostech co nejdříve, aby se mohl připravit na to, že se mu sjednaného plnění nedostane, a mohl tak přijmout odpovídající opatření.

 

Exekuce 

Za účelem podpory osob nacházejících se v tíživé finanční situaci byl přijat zákon, kterým se přikazuje zastavit bezvýsledné exekuce, tj. pokud povinný v posledních 2 letech nepobíral mzdu nebo pokud povinný v posledních 3 letech nepobíral mzdu alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny. Zastavení exekuce může věřitel zabránit, pokud složí zálohu na náklady exekuce.  

Zákon nabyl účinnosti dne 24.4.2020, od 31.7.2021 platí jeho šestá novelizovaná verze.