Nejvyšší správní soud v říjnu vydal další rozsudek, který poukazuje na důležitost adekvátního ověřování dodavatelů a transparentnosti v obchodních transakcích při nárokování odpočtu DPH.
Specializovaný finanční úřad zamítl v důsledku daňové kontroly nárok na odpočet DPH společnosti, která obchodovala s měděnými katodami, protože dospěl k závěru, že se účastnila podvodných řetězových obchodů. Finanční úřad popsal 4 řetězce, kterých se údajně zúčastnila společnost. Obchod ve všech případech začínal pořízením zboží z jiného členského státu, pokračoval prodejem zboží mezi několika českými plátci DPH a finálním prodejem zboží do jiného členského státu. Společnost přitom měla vystupovat jako poslední článek řetězce na území ČR, který nárokuje DPH na vstupu v tuzemsku a prodává zboží do JČS jako osvobozené od DPH plnění. Správce daně byl toho názoru, že společnost měla nebo mohla o podvodech vědět a nepřijala dostatečná opatření k tomu, aby účasti na podvodu zabránila. Svůj závěr správce daně argumentuje zejména následujícími okolnostmi:
- Společnost obchodovala s komoditou, která se považuje za rizikovou
- Společnost pořizovala zboží od nováčka v oboru bez znalosti historie, s neověřeným účtem
- Společnost spolupracovala a komunikovala s dodavatelem přes zprostředkovatele
- Kupní smlouvy s dodavateli se uzavíraly po uskutečnění obchodního případu
- Společnost neprováděla dostatečnou kontrolu kvality zboží
- Cena pořízeného zboží byla podezřele nízká
- Dodavatel nezveřejňoval účetní závěrky ve sbírce listin
- Někteří dodavatelé byli mezi sebou personálně propojeny
Po neúspěšném odvolání proti rozhodnutí správce daně, společnost podala žalobu k Městskému soudu v Praze. Jak odvolací finanční ředitelství, tak městský soud závěry finančního úřadu potvrdily. Společnost proto podala kasační stížností k NSS. Ani v tomto řízení nepředložila důkazy, které by soud přesvědčily o tom, že jednala v dobré víře a kasační stížnost byla zamítnuta.
NSS konstatoval, že přestože by jednotlivé skutečnosti samy o sobě o existenci daňového podvodu a o tom, že společnost o účasti na daňovém podvodu věděla či vědět měla a mohla, svědčit nemusely, je třeba posuzovat celkový obraz, který tyto skutečnosti ve svém souhrnu vytvářejí. Z napadeného rozsudku vyplývá, že právě komplexní zhodnocení relevantních okolností vedlo městský soud a daňové orgány k jejich závěrům.
Svědecké výpovědi potvrdily některé kroky podniknuté daňovým subjektem za účelem ověření nového dodavatele, které spočívaly v ověření základních údajů (např o tom, že jsou spolehliví plátci DPH a jsou zapsaní v obchodním rejstříku) a v úhradě zboží až po jeho dodání, NSS však shledal tyto kroky za nedostatečné. Rozhodnutí potvrzuje, že pokud daňový subjekt přijme určitá preventivní opatření, musí tato opatření odpovídat konkrétním rizikům a okolnostem dané transakce.
