Nejvyšší správní soud se nově zaobíral kasační stížností proti rozhodnutí rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo potvrzeno doměření daně z příjmů právnických osob. Správce daně dodatečně doměřil daň v důsledku neuznání nákladů zahrnutých do základu daně. Konkrétně se jednalo o náklady spojené s organizací společenské akce, náklady na opravu světel a dále nákladů na licenční poplatky.
NSS kasační stížnost zamítl a ve svém rozsudku č. 10 Afs 113/2021–50 ze dne 15.6.2023 dal za pravdu správci daně.
Náklady, o které byl veden spor, byly spojeny s akcí uspořádanou pro zákazníky a nazvanou jako „Společenské setkání u příležitosti výročí založení společnosti“. Na pozvánce společnost uvedla, že prioritou akce je relaxovat, užívat si a zkoušet zajímavé aktivity. Správce daně zjistil, že během večera probíhaly nejrůznější společenské aktivity a doprovodné hry jako kulečník, bowling, laserová střelnice, golfový trenažer, sauna, vířivka aj. Akce byla moderována, doprovázena uměleckým vystoupením a pro klienty bylo zajištěno ubytování.
Společnost uvedla, že během společenského večera bylo představeno nové logo, pro zákazníky bylo uspořádáno školení spojené s prezentací historie společnosti, dosažených úspěchů, nové strategie a firemního stylu, nových vizí a směrů, kterými se bude společnost dále rozvíjet, nově zaváděných komodit. Z videozáznamu z akce správce daně však zjistil, že v průběhu večera žádné školení neproběhlo a na základě zjištěných skutečností dovodil, že se jednalo o náklady spojené s reprezentaci a nikoli o náklady na reklamu a propagaci.
Jak uvádí Nejvyšší správní soud, mezi pojmem reprezentace a reklama je velmi tenká hranice a vždy je třeba zkoumat každý konkrétní případ samostatně. Dále uvedl, že náklad na reprezentaci má charakter plnění určeného ke spotřebě nebo obdarování konkrétní osoby. Naopak náklad na reklamu má sloužit k získání nových zákazníků.
NSS je shodného názoru jako finanční správa a krajský soud. Celý průběh akce nasvědčuje tomu, že se jednalo o společenskou reprezentativní událost, která byla určena k přímé spotřebě obchodních partnerů, a nejednalo se o propagaci konkrétních výrobků či služeb. To vše podporuje pojetí akce, včetně jejího názvu a podnázvu, z něhož je zřejmé, že účelem této akce byla v prvé řadě zábava hostů, a nikoli navazování obchodních vztahů.
NSS dále uvádí, že na každý případ je nutné pohlížet individuálně vzhledem ke konkrétním okolnostem věci.
K námitce společnosti, že na základě předloženého seznamu účastníků akce měl správce daně provést výslechy obchodních partnerů o průběhu akce, NSS konstatuje, že to nebylo povinností správce daně. Daňové řízení není ovládáno zásadou vyšetřovací a správce daně se svého břemene zbaví v případě, kdy prokáže konkrétní pochybnosti o účetním případu. Jestliže společnost chtěla prokázat to, že na akci proběhlo školení a neformální jednání obchodních partnerů, na základě výslechů hostů, měla to správci daně navrhnout. Správce daně nebyl povinen si takový návrh dovozovat jen z toho, že společnost předložila seznam účastníků akce.
