Nejvyšší správní soud se v rozsudku č. j. 4 Afs 311/2021-33 vyjádřil k problematice promíjení úroků z prodlení, a to jmenovitě u podnikatele – plátce DPH, jemuž byl vyměřen úrok z prodlení v důsledku chybné aplikace předpisů o DPH.
V tomto konkrétním případě německá společnost nesprávně posoudila skutečnosti týkající se DPH a chybně odvedla DPH v Německu, namísto aby byla daň správně odvedena v České republice. Společnost si ale chybu zpětně uvědomila, a aniž by byla vyzvána správcem daně, své chybné chování napravila. Zaregistrovala se k DPH v České republice, podala dodatečná přiznání k DPH a zaplatila vzniklou daňovou povinnost české daňové správě. Německá společnost následně podala žádost o prominutí úroků z prodlení, které vznikly v důsledku pozdní úhrady DPH.
Správce daně však žádosti o prominutí úroků z prodlení nevyhověl, jelikož podle jeho názoru daňový subjekt opakovaně porušil zákon. Nejvyšší správní soud se ale ztotožnil s argumentací daňového subjektu, a to s ohledem na skutečnost, že prominutí úroku z prodlení by mělo být přiznáno poplatníkům, kteří se správcem daně spolupracují čestně, spravedlivě a poctivě. Soud argumentoval tím, že chování německé společnosti nelze ztotožňovat se společnostmi, které opakovaně a záměrně nespolupracují a maří práci daňové správy.
Soud proto vyhověl žádosti daňového subjektu o prominutí úroku z prodlení, neboť podle jeho názoru lze konstatovat pouze jednorázové pochybení, nikoliv opakované porušení daňových povinností.
