Nejvyšší správní soud dal za pravdu správci daně, který na základě výsledků daňové kontroly doměřil daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně ve výši 15 % z hodnoty výplaty podílu na zisku, a to z důvodu neprovedení její srážky a následného neodvedení této daně.
Společnost A byla založena na základě přeměny odštěpením, kdy v rámci této přeměny byly na společnost vyčleněny peněžní prostředky ve výši 210 mil. Kč. Tato nově vzniklá společnost byla vlastněna akcionáři, fyzickými osobami, kteří v krátkém časovém sledu po vzniku společnosti A převedli své akcie na společnost B za cenu ve výši 207 mil. Kč. Společnost B se tedy tímto stala 100 % vlastníkem společnosti A. Společnost B však ke dni převodu nedisponovala žádnými prostředky na zaplacení kupní ceny, proto na základě rozhodnutí o rozdělení zisku rozhodla o vyplacení dividend ze společnosti A na úhradu kupní ceny, a to v ten samý den, kdy se stala na základě smlouvy o převodu akcií vlastníkem společnosti A. Jelikož v den výplaty dividend se již z pohledu zákona o daních z příjmů jednalo o podmíněný vztah mateřská vs. dceřiná společnost, byl využit režim osvobození výplaty dividend od daně z příjmů na základě § 19 odst. 1 písm. ze) bodu 1 zákona o daních z příjmů. Po splnění dodatečných podmínek pro uvedené osvobození od daně, tj. dodržení časového testu držby podílu po dobu 12 měsíců, byla společnost A zlikvidována.
Správce daně posoudil takovéto jednání jako zjevně účelové, provedené s cílem vyplatit peněžní prostředky společnosti jejím původním akcionářům tak, aby tento příjem nepodléhal zdanění, jako by tomu bylo v případě, kdy by peněžní prostředky byly původním akcionářům vyplaceny jiným způsobem (např. výplatou dividend podléhající zdanění či výplatou likvidačního zůstatku).
Společnost B u soudu neuspěla s argumentací, že účelem odštěpení peněžních prostředků do nově vzniklé společnosti byla realizace developerského projektu, a rovněž se jí nepodařilo prokázat, že o koupi akcií projevilo zájem více potenciálních kupců. V neprospěch společnosti rovněž svědčil fakt, že akcionáři přistoupili na prodej akcií za nižší cenu, než byla hodnota finančních prostředků ve společnosti A (tj. „prodávali peníze pod cenou“), že se veškeré činnosti odehrály během jednoho dne bez časového odstupu a také, že k nákupu akcií došlo i přes to, že si společnost B byla vědoma toho, že nemá peněžní prostředky na realizaci této koupě. Rovněž byla posuzována kupní cena akcií, jelikož výnosy společnosti B se pohybovaly v posledních letech před transakcí pouze v řádech statisíců Kč, nedávalo ekonomický smysl, aby společnost B koupila akcie společnosti, jejíž jedinými aktivy byly finanční prostředky, které byly následně vyvedeny za účelem úhrady kupní ceny.
Nejvyšší správní soud se zaměřil na ekonomickou racionalitu uskutečněných operací a konstatoval, že pokud převod podílu ve společnosti spojený s následnou výplatou podílu na zisku nemá žádné nebo jen okrajové ekonomické opodstatnění, a zjevně směřuje k získání daňové výhody, odporuje toto účelu, pro který bylo osvobození od daně v zákoně zavedeno, a konstatoval, že se v tomto případě jednoznačně jedná o zneužití práva.
