Občanský zákoník plně respektuje smluvní volnost a ponechává na stranách, zda sjednají smlouvu, s kým ji sjednají, v jaké formě (není-li forma předepsána) a s jakým obsahem. Obvykle záleží tedy na vůli stran, v jaké formě smlouvu uzavřou, jestli písemně či ústně.
Zákonem stanovená písemná forma je předepsána jen pro některá jednání, a to taková, se kterými jsou spojené závažné právní následky. Typicky se bude jednat o smlouvy o převodu nemovitostí, kde je stanovení písemné formy dáno zejména s ohledem na ekonomický význam a hodnotu nemovitých věcí. Písemná forma je dále stanovena například u smluv, které se zakládají do veřejnoprávních evidencí či u dokumentů, kde je zájem na ochranu slabší strany.
U většiny právních jednání zákonný požadavek písemné formy není. To platí pro postoupení pohledávky nebo převzetí dluhu, ale písemná forma dále není stanovena ani pro smlouvu o dílo či pro smlouvu o nájmu prostor sloužícího k podnikání. Většina kupních smluv – a to i na hodnotné věci (například stroje, vybavení domácnosti či kanceláří) se také písemně neuzavírá – často se pak strany domnívají, že dokonce ani žádnou smlouvu neuzavřely. I když je uzavření ústní smlouvy zcela v souladu se zákonem, přesto se takové rozhodnutí nemusí vyplatit, a to především tehdy, pokud vzniknou mezi stranami ohledně obsahu dohody neshody, týkající se například lhůt, charakteru plnění či platby.
V případě, že se rozhodnete uzavřít pouze ústní dohodu, je nutné počítat s tím, že se v případě sporu velmi pravděpodobně dostanete do důkazní nouze, jelikož obsah ústní dohody je zpravidla obtížně prokazatelný. Naopak výhodou písemných smluv je, že i dlouho poté, co je smlouva uzavřena, mají smluvní strany konkrétní důkaz toho, co si sjednaly a jaká jsou jejich práva a povinnosti plynoucí ze smlouvy. Nemusí se tak spoléhat, že tyto skutečnosti budou prokázány například svědeckou výpovědí, která je často velmi nespolehlivá – zejména pokud mezi uzavřením smlouvy a potřebou řešit problém uplynula již delší doby.
Písemná forma smlouvy má též varovnou funkci. Při sepisování smlouvy jsou strany nuceny se více zamyslet nad obsahem závazku, včetně toho, co jinak plyne ze zákona a strany si uplatnění takových pravidel často v případě ústní smlouvy neuvědomí.
Z těchto důvodů lze jen doporučit, aby (důležité) smlouvy byly uzavírány v písemné formě. Obsah smlouvy se totiž zachycuje pro případ, že nastane problém – což se nedá předvídat, ale ani vyloučit.
