Situace, že se věřitel ocitne v situaci, kdy se nemůže domoci zaplacení své pohledávky vůči dlužníku není bohužel výjimečná. Pokud věřitel musí z dosud neuhrazené faktury ještě navíc tzv. odvést DPH, je to pro něj ještě nepříjemnější.
O řešení tohoto problému usiluje v rámci svých harmonizačních snah i Evropská unie. Požadavky evropské legislativy tak byly implementovány i do novely zákona o dani z přidané hodnoty s účinností od 01. 04. 2019, která rozšířila okruh pohledávek, které jsou považovány za nedobytné a u nichž je možné opravit základ daně. Vedle pohledávek vůči dlužníkům v konkursu tak nově jde např. i o pohledávky vůči dlužníkům v oddlužení či v exekuci nebo vůči dlužníkům po smrti.
Aby věřitel mohl využít možnost opravy základu daně, je však nutné splnit řadu podmínek, které jsou v některých ohledech přísnější a pro věřitele méně výhodné než dle dřívější právní úpravy. Mezi ně nyní patří i podmínka, dle které nelze opravu základu daně z přidané hodnoty provést, pokud dlužník přestal být plátcem DPH – dobrou zprávou však, že tato kontroverze budící podmínka ze zákona pravděpodobně zmizí.
Soudní dvůr Evropské unie se totiž v případu A-PACK CZ, C‑127/18 vyjádřil tak, že daná podmínka není v souladu s legislativou Evropské unie a že naopak skutečnost, že dlužník přestal být plátcem DPH, je znakem spíše spojitelným s nízkou dobytností pohledávky. Zákonodárce by tak měl v nejbližší době přikročit ke změně dané právní úpravy.
