Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) přinesl v lednu 2023 další zajímavé rozhodnutí: Zákaz diskriminace se uplatní i na jiné smluvní vztahy nežli pracovní.
Případ se týkal muže pracujícího pro polskou veřejnoprávní televizi, jemuž byla vypovězena smlouva o spolupráci a odmítnuto uzavření nové smlouvy po mnohaleté spolupráci. Krátce předtím totiž natočil se svým partnerem videoklip, v němž obhajoval existenci intimního vztahu mezi lidmi stejného pohlaví.
Nato podal žalobu na náhradu škody k polskému obvodnímu soudu, u něhož však neuspěl Proto se odvolal ke krajskému soudu. Ten položil SDEU předběžnou otázku, jestli polské zákony jsou v rozporu se směrnicí, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, jež mimo jiné zakazuje diskriminaci na základě sexuální orientace. Žalobce totiž nebyl zaměstnancem veřejnoprávní televize, avšak působil u ní jako tzv. freelancer, tedy osoba samostatně výdělečně činná. Je třeba zmínit, že polské zákony chránící před diskriminací se obecně nevztahují na osoby samostatně výdělečně činné a na osoby s odlišnou sexuální orientací.
Dle výkladu Soudního dvora Evropské unie se výše jmenovaná směrnice vztahuje na všechny právní vztahy soužící k obživě dané osoby prostřednictvím práce, tedy nejen na pracovní poměr. Vycházel při tom ze skutečnosti, že termín „povolání“ a „zaměstnání“ je v praxi používán pro jakýkoli smluvní vztah, ve kterém si dotyčná osoby vydělává prací a tento smluvní vztah vykazuje určité známky stability. Připomenul, že zákaz diskriminace je navíc zakotven ve Smlouvě o fungování Evropské unie, jenž se mimo jiné vztahuje i na osoby s odlišnou sexuální orientací.
V Českém právním prostředí existuje společná ochrana před diskriminací pro zaměstnance i živnostníky, tedy osoby samostatně výdělečně činné, upravená antidiskriminačním zákonem, který zakazuje diskriminaci též kvůli sexuální orientaci. Ten dotyčnému umožňuje nezákonné chování smluvního partnera žalovat na náhradu škody, nemajetkové újmy či na prosté upuštění od nepříznivě odlišného zacházení. Obranu dále umožňuje občanský zákoník dle ustanovení o náhradě újmy na přirozených právech člověka.
Diskriminační chování smluvního partnera je sice dotyčná osoba povinna prokázat, avšak ne zcela. Hlavní díl důkazního břemene totiž leží na žalované smluvní straně, aby prokázala, že se diskriminace nedopustila, čímž výrazně posiluje práva poškozených.
