Nejvyšší správní soud vydal v červenci důležité rozhodnutí týkající se problematického ustanovení § 24 odst. 2 písm. zc) zákona o daních z příjmů (rozsudek sp. zn. 9 Afs 231/2016 – 50). Toto ustanovení v zásadě umožňuje považovat za daňově uznatelné ty náklady, které by dle zákona byly za normálních okolností daňově neuznatelné, pokud k nim existuje přímo související výnos.
V praxi však velmi často vznikala otázka, jak vykládat pojem „přímo související výnos“. Zatímco se finanční správa k tomuto pojmu stavěla poměrně restriktivně, daňoví poradci se širší interpretací pojmu naopak snažili nalézt pro své klienty možnosti optimalizace.
Výše uvedený rozsudek nyní dává při výkladu pojmu za pravdu daňovým poradcům. Kauza se konkrétně týkala vzájemné souvislosti odpisu pohledávky a přijatého pojistného plnění z pojištění pohledávek. Daňový subjekt odepsal do nákladů pohledávku, která nesplňuje podmínky daňové uznatelnosti. Jelikož však byla pohledávka pojištěná a daňový subjekt obdržel od pojišťovny pojistné plnění, byl v daňovém přiznání odpis pohledávky do výše přijatého pojistného plnění zohledněn jako daňově uznatelný náklad.
Finanční úřad stejně jako Odvolací finanční ředitelství s tímto postupem nesouhlasili. Zastávali názor, že zde není možné vidět přímou souvislost mezi nákladem z titulu odpisu pohledávky a výnosem z titulu přijatého pojistného plnění. Argumentovali přitom tak, že pojistné plnění bude vyplaceno, i když pohledávka nebude odepsána, a naopak pokud bude pohledávka odepsána, neznamená to automaticky nárok na pojistné plnění.
Nejvyšší správní soud však zaujal rozdílný názor. Ze smluvní dokumentace uzavřené s pojišťovnou totiž dle soudu vyplývá, že pokud by dlužník dodatečně svůj dluh splnil, bude muset daňový subjekt částku až do výše přijatého pojistného plnění poukázat pojišťovně. Tento fakt se přitom nijak nevymyká ekonomické podstatě pojištění pohledávek a je zcela běžný. Dle názoru Nejvyššího správního soudu právě toto smluvní ujednání v pojistné smlouvě vytvořilo návaznost mezi výplatou pojistného plnění a odpisem pohledávky. Nejvyšší správní soud tak zde spatřoval přímou vazbu mezi příjmem v podobě přijatého pojistného plnění a nákladem v podobě odpisu pohledávky a potvrdil správnost postupu daňového subjektu.
Ačkoliv se rozsudek vztahuje ke znění zákona, které platilo do roku 2014, lze některé argumenty analogicky aplikovat i v pozdějších obdobích. Doporučujeme Vám proto prověřit minulá období a zvážit možnost podání dodatečných daňových přiznání. S posouzením konkrétní situace a prověřením relevantních argumentů pro vzájemnou souvislost nákladů a výnosů Vám samozřejmě rádi pomůžeme.
